Ďáblova díra - Gouffre de Padirac

Na propast Padirac (Gouffre de Padirac) jsem narazil při jedné ze svých spanilých jízd v départementu Lot na jihu Francie.

Podle legendy tu prý kdysi jel na mule Svatý Petr po staré římské cestě z Autoire do Montvalentu. Do cesty se mu postavil ďábel a nabídl mu sázku výměnou za jeho duši. Patou dupl do země a objevila se tato propast. Svatý Petr ji však na mule přeskočil, dodnes prý jsou na místě k nalezení otisky jejích kopyt, no a ďábel se skrz propast vrátil zpět do pekla, čímž propast se stala branou pekelnou.

“Musíte vstoupit beze strachu; kdo ví, jaká překvapení vás čekají. “
Édouard-Alfred Martel, objevitel Gouffre de Padirac

Podle jiné legendy, na konci Stoleté války Angličané zašili obrovský poklad do telecí kůže a hodili ho do propasti. Když o mnoho století pozemky kupoval Édouard-Alfred Martel, objevitel zdejšího jeskynního systému, původní vlastníci si v kupní smlouvě vymínili podíl z nalezeného pokladu na dně jeskyně.

Propast Padirac je jedním z několika vstupů do rozsáhlého jeskynního systému dlouhého asi 40 kilometrů a rozprostíracího se podél velké podzemní řeky. Její část je možné zdolat na lodičce a je to skutečně mystický zážitek.

Loďku ovládá vždy jeden člověk pomocí dlouhého bidla, kterým se odráží od stěn nebo dna řeky. Já vyfasoval mladou dívku a kluka, vzepřením na mě působili jako by byli někde ze Španělska. Ona dívka byla asi v zácviku a onen mladík ji zřejmě hlídal a za celou dobu nepromluvil ani slovo s jedinou výjimkou.

Vody podzemní řeky jsou neobyčejně průhledné a je jimi vidět i několik metrů na dno. Podíval jsem se na něj a hluboko pod hladinou ležela loďka. Říkám: Tam je loď. Ano, ale já ji neřídila! odpověděla. Pobavilo mě to a v té krátké pauze najednou poprvé a naposled promluvil její společník. Bylo to velmi krátké suché a stručné: To já!

Velkou část systému objevil Édouard-Alfred Martel. Začal v roce 1889. V propasti před ním před tím byl M. de Salvagnac. Jeho syn vyprávěl, že se tam jeho otec nechal spustit v koši snad se zvědavosti nebo ze sázky. Ale tehdy si nevšiml otvoru, který vede do jeskynního systému a k podzemní řece.

Přístaviště na podzemní řece nedaleko Lac de la Pluie, kde déšť nikdy nepřestává. Ze stropu z výše 60 metrů tu dolů k jezeru směřuje Grande Pendeloque (Velký lustr)

Objevovat tak gigantický systém muslo být velké dobrodružství, tím spíše s jakými prostředky objevitelé museli postupovat. Proplovat po neznámé podzemní řece se stromy v několikametrové výšce jen s lodí osvětlenou svíčkami ….

Při průzkumu objevili dómy desítky metrů vysoké, řeku jim místy blokovaly gigantické stalagmity, jednou ztroskotali a tak tak z toho vyvázli.

Realita překročila sny mé představivosti … nikde jinde příroda nestvořila tak mimořádné památky
douard-Alfred Martel, objevitel Gouffre de Padirac

Dodnes se nepodařilo prozkoumat vše a to přes značně lepší vybavení, kanoe, LED svítilny a další techniku. Třeba TPS – Tellurophone, nebo taky Nicola systém, umožňující komunikaci i přes stovky metrů horniny.

Veřejnosti nepřístupné části podzemní řek

Pokud na člověka udělá dojem samotná propast a pak plavba po podzemní řece, nejinak tomu bude, když následně dojde k Hornímu jezeru – Lac Supérieur s neuvěřitelně křišťálovou vodou. Salle du Grand Dôme v kterém se jezero nachází dosahuje až 94 metrů. Je důsledkem vodní eroze v posledních 2 milionech let. V jeho největší výšce je již jen několik metrů od povrchu. Tak možná kdysi dávno vypadala samotná propast Padirac, než se zřítil její strop.

Salle du Grand Dôme se však již nezvětšuje. Současnost již není nakloněna jeho růstu a tak je prostor stabilizován. Ovšem co současnost znamená v geologických obdobích, které nás teprve čekají. A tak je docela možné, že v řádech stovek tisíc let, možná milionů, se zde otevře druhá propast a vše ta krása na jejím dně zanikne …

Velký dóm v jeskyním systému propasti Padirac

**Stalagmit Pile d’Assiettes (hromada desek)** v **Lac Supérieur (Horní jezero)**

Lac Supérieur (Horní jezero) se nachází 20 metrů nad řekou a vede k němu dlouhé schodiště. V jezeře je k vidění velký stalagmit Pile d’Assiettes. Hromada desek se mu přezdívá právě proto, že působí dojmem jako by byl složen z jednotlivých desek. Kapky vody zde padaly z velké výšky a při dopadu explodovaly do všech stran a tak vznikl Pile d’Assiettes.

Lac des Gours – Jezero kaskád

Gours jsou malé kaskády, které zadržují vodu. Zde jich je hned několik. Když k jim před 130 lety dorazil Édouard-Alfred Martel, nezbylo mu nic jiného než vzít člun a přenést je přes ně. Některé jsou malé, jiné větší, ale s těžkým člunem a téměř po tmě musela být těžká práce s každou z nich. A co teprve návrat! Jako by to byla cesta do nekonečna a jak snadno by se mohla stát i cestou bez návratu …

Kaskády jsou však čarokrásné a jak jsou nasvícené v průzračné vodě působí nadpozemsky. Konec konců sám Martel to komentoval takto

“Úžasné oblasti, ve kterých mohou žít pouze víly.” “
Édouard-Alfred Martel, objevitel Gouffre de Padirac

Cesta z propasti k řece a zpět

Ze dna propasti vede chodníček k podzemní řece i od ní. Pukliny vysoké mnoha metrů tu voda tvořila miliony let. Průchody působí úzce, ale jsou tak široké, že jimi lze pronášet lodi a na mnoha místech jsou tyto i uskladněny.

Sestup z propasti Gouffre de Padirac k podzemní řece

Turismus a propast

V letech 1897 a 1898 byl pověřen Armand Viré pověřen zpřístupněním jeskyně . Kovové schodiště bylo navrženo a vyrobeno společností Maison Charpentier et Brousse de Puteaux 5 . Prvnní návštěvníci sem sestoupili 1. listopadu roku 1898. Dnem oficiálního otevření se však stal až 10. duben 1899. U jeskyně stojí turistické centru, kde se profávají listky a kudy lze sestoupit po přístupovém schodišti. je tu však i výtah, který ocení každý kdo vystupuje na povrch.