Pomník brdským partyzánům pod Kuchyňkou

Pomník brdským partyzánům pod Kuchyňkou

Pod Kuchyňkou je v hloubi místa, stranou cest, v prudkém svahu, vybudováno místo jakožto vzpomínka na brdské partyzány, kteří zde zahynuli, když byly v průběhu II. sv. války dostiženi Němci. Pomník vznikl v roce 1961 na upomínku na ty, kteří tu padli v boji s německými okupanty. V okolí je rozseto 12 menších kamenů, zahrnutých do jakýchsi malých kamenných mohly a do nich zasazeny dřevěné kříže jakožto symbolické hroby. Kdysi to prý nebyly kříže, ale rudé hvězdy, jak si zřejmě dobová propaganda přála.

Jednoduchá pravda a ohnutá realita

Na informační ceduli se píše:

Posledním sovětským oddílem sezazeným na Podbrdsku byla skupina Smrt fašismu. Oddíl byl složený z deseti bojovníků, mezi nimi byly i dvě ženy – lékařka a radistka. Velitelem oddílu byl sovětský kapitán Olesinský. Zprávy o seskoku sovětských parašutistů se šířily rychle, proto se kolem nich soustředil větší počet českých vlastenců, kteří jim pomáhali.

Od léta roku 1944 bylo ze SSSR vysláno celkem 12 organizátorských výsadků – Dr. Miroslav Tyrš, Jan Kozina, Jermak, Kirov, Komsomolec, Mistr Jan Hus, Národní mstitel, Olexa Borkaňuk, Smrt fašismu, Vlast, Za Prahu, Za vlast. Z nich vznikaly pak partyzánské oddíly, mimo jin Grom, Uragan, Fakel – Pochodeň, Priboj, Volk – Vlk, Vpřed, Krylov a další. Tyto nacházeli podporu mezi českým obyvatelstvem, měly organizovat partyzánské oddíly z domácího obyvatelstva, navazovat spojení s ilegálními organizacemi KSČ,
provádět diverzní akce a sabotáže a další.

Toliko ale jen jedna strana mince, tak která budovala hrdinský komunistický epos v dobách mírových a taktně zamlčovala další úkoly.

Složitá doba, složité vztahy

Do brdských lesů odcházela řada lidí, kteří se museli skrývat před nacisty, aby se vyhnuli pronásledování, váleční zajatci, kterým se podařilo uprchnout z transportů a vlastně kdokoliv kdo by jinak čelil nacistické zvůli a dost možná jí přišel o život. A tak se tu scházeli lidé pestří původem i způsobem jak se zde octli. Zdaleka to nebyli je parašutisté. Řáda z nich prostě neměla na vybranou a boj proti nacismu byla celkem logická cesta, která je spojovala.

Část ale něco zamlčovala a následně v letech komunismu logicky už nebylo žádoucí, aby vyšlo na světlo. Bylo to, že většina parašutistů byli členové NKVD s velmi prostým cílem – najít generála Valsova a zabít ho. Více v článku Česká stopa v akci Voron: pokus o likvidaci generála Vlasova, kde se praví:

Všechny skupiny se poměrně záhy dostaly do kontaktu s členy tamních odbojových seskupení, především z Hnutí za svobodu a R 37 Brdy, případně s funkcionáři v ilegalitě pracující KSČ, jimž však pravý účel pobytu patrně nikdy nesdělily, a „ofi ciálně“ vyvíjely jen zpravodajskou a destrukční činnost. Své české pomocníky využívaly jako ochotné informátory o místních poměrech, spojky a průvodce při cestách do Prahy i jinam, kde se snažily zachytit stopu, jež by je dovedla až k Voronu (k Vlasovovi), a také k zásobování potravinami a čistým prádlem. Jistě nepřekvapí, že nejbližšími spolupracovníky Sovětů byli až na výjimky právě lidé levicového či přímo komunistického smýšlení. Někteří z nich se po složení přísahy partyzána (zaverbování) považovali za příslušníky Rudé armády.

Časopis 100+1 zahraniční zajímavost, Česká stopa v akci Voron: pokus o likvidaci generála Vlasova, Daniel Povolný, 2017

Štítky:                    
Social Media Auto Publish Powered By : XYZScripts.com