V létě se pravděpodobně můžeme vrátit na pláže a do normálního života

Katalin Karikó (přepsáno z El País a výrazně zestručněno)

Když jsem byla mladá vědkyně ještě v rodném Maďarsku, matka mi řekla řekla, že jednoho dne získám Nobelovu cenu. Odpověděla jsem, že nemůžu získat ani stipendium a nemám ani trvalé místo na univerzitě.

• Komunistické Maďarsko mi komplikovalo možnost pracovat v zahraničí, chtěla jsem odjet do Španělska a Francie, kde se o moji práci zajímali
• Farmaceutická společnost Merck & Co (MSD) odmítla financovat můj výzkum, potřebovala jsem 10 tis USD
• Moji myšlenku nechtěl podporovat nikdo ani v 90 letech, mRNA terapie nebyla módní, RNA je příliš nestabilní atd.
• Na stejný problém narazili i další vědci: Všichni si mysleli, že je to šílené, že to nebude fungovat a pro to nechtěli ani financovat.
• Společnost Ambion projevila zájem, ale pak nám řekli, že to nemá budoucnost

SOUČASNOST

Tyto vakcíny nás dostanou z této pandemie. V létě se pravděpodobně můžeme vrátit na pláže, do normálního života. A s více než 3000 úmrtími denně ve Spojených státech nepochybuji, že lidé se budou očkovat. Zvláště ty starší.

Za posledních 40 let mě za moji práci nikdo neocenil ani poplácáním po zádech. Nepotřebuji to. Vím, co dělám. Vím, že to bylo důležité. A jsem příliš stará na to, abych se změnila. Nešlo mi do hlavy. Nenosím šperky a mám stejné staré auto jako vždy.