Brána do podzemí Českého krasu

Koněpruské jeskyně zná asi kde kdo a stejně tak velkolom Čertovy schody, který si pomalu ukusuje z hory své kusy vápence. Ale asi málokdo se vydal dál po žluté značce do přírodní rezervace na západ od Koněpruských jeskyní. Stezka vinoucí se listnatým lesem není ničím nápadná, snad až na podivnou stavbu jakéhosi viaduktu, která sem jako by vůbec nepatřila.

Kdo víc co to bylo za stavu a jaký měla účel. stojí vysoko, téměř na vrcholu dnes již z velké časti dolem pohlceného kopce a trochu připomíná železniční most a trochu část nějaké dříve zaniklé cesty. Nahoře není nic k vidění, jen mladý les a žádné náznaky co se tu dělo. Jen stezka prochází touto “branou nikam” a člověku zbývají jen otázky. Ani na Internetu jsem nic zajímavého nedohledal.

Nedaleko odtud a vlastně po celé délce hory jsou Čertovy schody – gigantický lom, který pohltil obrovské části zdejěí přirody. Ale i on má své trochu zvláštní kouzlo, které je vidět v zapadajícím slunci.

Lomu se nejde vyhnout a na nejvyšším místě stezky se nabízí vyhlídka na něj. Vlastně nejen na něj, ale do více stran. Dokonce jsou tu vzkazy i pro ty ve výšce letící, pěkně vyskádané z kamenů. Když jsme je uviděl, hnal jsme se k nim a po písmenech četl: Z-V-L-A-D-L-I J-S-M-E T-O a pod tím kdo si připsal: M-Y T-E-Z a pod tím znova M-Y T-E-Z. Až do doby sestupu k Havličkovu mlýnu jsme nechápal o čem s etu mluví, ale vylézt sem z druhé strany musí být hotové peklo. Ono mezi námi nebylo jednoduché sledovat žlutou značku ani zhora k mlýnu.

Každému odvážlivci to bude vanahrazeno nejenom krásnými rozhledy do krajiny, kterých je tu několik, ale i Aksamitovou bránou. A máteli srdce botanika, pak zde bude jásat téměř na každém kroku i v době kdy zrovna nekvetou koniklece.

Axamitová brána je kouzelné místo. Původem jeskyni, jakých je tu spousta, se zřítil strop a vytvořilo se místo podobné jakési přírodní mystické svatyni. Za mohudtným kameným mostem je prostor kde roste vysoký strom přes jehož větvě vidíte oblohu nad vámi a pod nímž zeje několik metrů hluboká jáma – závrt, kamsi do hlubin hory. Stěny jsou porostlé zelenými mechy a přítmí, které je tu i za slunečného dne dává místu zvláštní tajemný nádech.

Když si bránu dobře prohlédne, nemůžete se divit pověsti dle které právě zde má být vstup do podzemí hory. A možná že za ním sídlí nebo se alspoň občas zjevuje thrácka bohyně Kotyz, uctívána Kelty, kteří tu nedaleko sídlili. Prý pomáhá lidem zbloudilým v podzemí a za měsíčních nocí se zjevuje na alabastrovém oři, spřádá osudy a kontroluje sny.

Jiné pověsti ale tvrdí, že ji lze i přivolat. Stačí sestoupit do podzemí a volat. Pokud však přijde a uvidíte její tvář – není návratu.

Právě zde není těžké si něco takového představit. Ať už kelty a nebo dávnou téměř zapomenutou bohyni…..