Je to vlastně ostuda, že jsem Sýkorník neznal. Leží nedaleko, ale tak šikovně zastrčen mezi Číslovicemi, Mníškem pod Brdy a Řitkou, že jsem se mu vždy vyhnul ať už jsem jel odkudkoliv. Přitom jr to zajímavé místo kde sídlí řada ptáků jako čejka chocholatá nebo moták pochop a stejně jako v okolí zde lze potkat i vzácnou sýkoru parukářku nebo ledňáčka říčního. Ekologické centrum Zvoneček tu pravidelně pořádá akce kosení luk, které mají ochránit vzácné druhy rostlin, které v okolí Sýkorníku rostou.
Obrázek: Sýkorník ke konci zimy a ještě k tomu na večer působí na fotografii trochu trochlivě. Je pravda, že scenerii oživovalo jen několik kachen a pak asi 15 koní o kterých jsme v tomto místě ještě nevěděl.
Rybník leží v holoceních sedimentech a v jeho okolí se vytvořily glejové půdy, tedy půdy s nedostatkem kyslíku a modrozeleně vyhlížející. Na blízkých lukách rostou kosatce sibiřské nebo úpolín evropský. Z obecně méně známých, ale významných druhů zde najdete vrbu rozmarýnolistou, svízel severní, žluťuchu lesklou a nebo srpici barvířskou.
Já to tu objevil vlastně náhodou. Vrácel jsem se z Hřebenů, sjel na Kytín a jelikož jsem měl chuť ještě prozkoumat kousek krajiny, vyrazil na Novou ves pod Pleší, kterou projel a zastavil mě až malý rybníček na cestě mezi Mníškem a Číslovicemi. Vlastně nic moc, ale na blízké louce se tu pásl kůň a mělo to tu své kozlo.
Ale pak mi to nedalo a na první odbočce zabočil na polničku a už jsem míjel statek, který z cesty nebyl vidět. U něj se pásli další koně, kteří nezváhali a vyrazili za mnou. Tady se ukázalo jak ďábelský přístroj může být taková Nokia N73. Foťák se občas nespustí, občas až za pár sekund a dost často okamžitě zmizí. Myslím, že tenhle telefon se opravdu nepovedl, ale než jsme ho nějak uvedl do provozuschopného stavu, první kůň zabrzdil předemnou. Takže z focení moc nebylo. Ale na druhou stranu do bláta vyšlapaný výběh nepůsobil nijak krásně a tak zase taková ztráta to nebyla.
O to víc mě překvapil rybnik, který se rozkládal za statekem – ano, byl to Sýkorník. Vůbec jsem netušil, že je tu tak velká vodní plocha. Jel jsem chvíli podél ní a na téměř protilehlé straně k mému novému úžasu byla pastvina na které se páslo asi tak15 koní. Stáli jako by byli z kamene a teprve po chvíli se jich pár rozešlo ke mě vstříct. Moc od toho asi neočekávali a nemýlili se. A tak jsme si vyměnili pár poheldů a já vyrazil dál po svých.
Obrázek: Už byl večer takže se moc fotit ani nedalo, ale překvapilo mě kolik koní zde bylo na pastvě. Být pěkný den, asi by se našlo i pár pěkných fotek.
Sýkorník – malý ostrůvek zapomenuté přírody