Pod kazínskou skálou

Na Kazín jsem se vypravoval již několikrát a jednou i vypravil. Seč bludný kořen kdesi pod Cukrákem tomu chtěl a já Kazín minul. Útěchou mi byly nádherné louky s pasoucími se koňmi nad Mokropsy, ale přesto všechno, to bylo mrzuté. O to mrzutější byla výprava číslo dvě, která opět skončila fiaskem, jakoby Kazín cosi chránilo, snad onen zmíněný bludný kořen nebo nějaké starodávné kouzlo. Snad přestalo působit, možná bylo něčím zlomeno, ale třetí pokus vyšel. V pozdním odpoledni při západu slunce jsem toto magické místo našel. Vyrazit z Lipenců, byla by to příjemná, ale i krátká procházka. Ale tu že je několik desítek let, co jsem zde tak bloudil. Ve skutečnosti sem nachází cestu mnoho lidí, kteří si chtějí užít krás zdejší přírody.

Kazím je údajné a legendami opředené místo kde sídlila Krokova dcera Kazi. A taky skála, které se vypíná nad Berounkou, zajímavá, romantická a čímsi skutečně neobvyklá. I srdce geologa zaplesá při blízkém pohledu na zde odkryté letenské vrstvy, jedno z nejmohutnějších souvrství Barandienu, a to i přes že lze vidět i na Vyšehradské skále. Vrstvy jsou zde jasně patrné a vodorovně uložené.

Pravěká řeka

Prý nedaleko odtud asi ústila prehistorická řeka, která je ve své deltě vytvářela.

Oč se zdá být tak dávná minulost jasnou, o to více je zastřena ta nám bližší a tak zdali zde žila bájná Kazi se přou a přeli mnozí – Kosma, Dalimil, Václav Hájek z Libočan i Daniel Adam z Veleslavína. Podle archeologických výzkumů tu zde slovanské hradiště nebylo a tak Kazi musíme hledat jinde. Zbytky opevnění jsou prý pozůstatek středověké tvrzi a i starší dosídlení jsou datována do starší doby neolitické a další do doby halštatské, tedy starší doby železné, kdy byste zde našli spíše Kelty.
Pokud vyrazíte na Kazín v létě, je tu přívoz do protilehlých Černošic a pokud zvolíte cestu na kole jako já, tak po modré značce jen s dobrými brzdami. Před Kazínem ale i tak budete muset sesednout překonat několik do skály vytesaných schodů.

Pozice terasových akumulací v oblasti mezi Černošicemi a Zbraslaví. (Upraveno podle B. Balatky a J. Loučkové.)
Více zde: http://www.lahovicky.cz/products/praveka-reka-berounka/


Bájné hradiště

No a pro ty opravdu nadšené, nedaleko odtud, proti proudu Vltavy, stávalo ještě jedno hradiště. Z Kazína je to coby kamenem dohodil. Hradiště Humenská je ale ještě tajuplnější než Kazín. Ví se o něm velmi málo. Archeologický průzkum sice prokázal osídlení v neolitu, eneolitu, době bronzové i v raném středověku, ale nikdo neví kdy toto místo bylo opevněno. Humenskou jsem si nechal na příště. Nakonec i když k ní žádná značka nevede, prý tu byla mohyla kněžny Kazi. Leč legenda je to opět nepravdivá a jen lidská mysl za kdysi pětimetrovým obraným valem hledala něco co tam nikdy nebylo. Co v okolí Kazína určitě najdete je krásná příroda, klid a svým způsobem bránu do Brdských hvozdů či Českého krasu.


Kazínská jeskyně

Malá hádanka – podivné otvory ve skále, které napovídají něco zřejmě o lidské činnosti, ale kdo a proč je zde udělal? Voda tudy neteče, ale pro nějakou stavbu jsou zase příliš hrubé. Je to pseudokrasová jeskyně na Kazíně – puklinový jeskynní výklenek ve skalní stěně. Ve vodorovně uložených vrstvách flyšoidního souvrství letenských vrstev barrandienského ordoviku vznikla na oslabené tektonické zóně boční erozí řeky asi dva metry nad její hladinou převislá skalní galerie, z níž výklenek vybíhá podél severo – jižní tektonické linii.


Obrázek: Už nebylo moc světla, ale krátké schodiště vytesané do skály překvapí. Jeho původ asi bude novověký, ale dává místu také jiný ráz. Zejména pro cyklisty je to nenadálá překážka.
Obrázek: Klid Berounky tu ruší jen ruch z protějšího břehu a občasné zakvákání kachen. Tam v dáli jsou Brdy a Český kras.

Pod kazínskou skálou
Štítky: