Občas přijde chvilka, kdy si říkám zdali jsem skutečně viděl co jsem viděl. Hrad veveří je opředený legendami o templářích, pokladech a tajných chodbách. Přesně ve chvíli, kdy slunce zmizelo za horizontem, jsem stál sám u horní brány a vydal se dlouhou alejí od hradu pryč.
Cestou jsem narazil na postavu, která šla v opačném směru. Celá v černém mnišském hábitu s bílým provázkem kolem pasu, v ruce rozevřenou knihu vázanou v kůži na hlavě tonzura a takový ten starodávný mnišský účes ..
Šel, četl v knize a ač jsem ho přímo neslyšel, jako by si artikuloval sám pro sebe …
Minul jsem ho a přišlo mi to divné. Byla docela zima, já bych v té jeho kutně umrzl, ta kniha byla tak velká, že kdybych si z ní takto předčítal já, asi by mi upadly ruce, ….
Zvláštní