Jak prastará DNA přepisuje naše představy o historii

Mysleli jsme si, že poslední mamuti obývali pustiny Yukonu na severozápadě Kanady před 12 tisíci lety. Alespoň paleontologické nálezy to dokládaly, ale zdá se, že jsme se mýlili a tito obři zde žili ještě dlouhé následující tisíce let. Podařilo se to prokázat metodou dosud nepříliš obvyklou, která si vzala za cíl popsat paleoprostředí z dochovaných zbytků DNA obsažených v dávných sedimentech. Prostřednictvím těchto metod jsme mohli zahájit lov na mamuta – tedy dva druhy mamutů, které snad se kdysi v tamější divočině proháněly.

Tam kde dnes dominuje smrkový les, kdysi byly nekonečné stepi táhnoucí se až k Asii místy kde dnes je Beringův průliv. A taky tu je skryta řada záhad, jako třeba proč právě v Americe vyhynulo tolik megafaun. Bylo to příchodem lidí, klimatickými výkyvy či snad dávnými pandemiemi?

Odpovědi na to leží v krystalcích soli, která umožnila zachovat části genetické informace – DNA, fauny a flory té doby. A mimo jiné i mamutů. A tak se ukázalo, že mamuti žili v arktické tundře mnohem déle. To vše díky metodám, které umožňují se vzorků extrahovat mnohem více genetického materiálu – až téměř 60x více, než jiné soudobé metody. A bez potřeby najít zachovalé zbytky jakýchkoli tkaní, kostí apod.

Ale nejde jen o množství, ale také rozmanitost, kterou jsme tak schopni zachytit. Celé genomy dávných živočichů tak lze najít v pouhém gramu vzorku. Tak trochu Jurský park, nemyslíte? Samozřejmě vše má své háčky. Řadu druhů máme v katalogů a když je najdeme, víme, že v té době a na tom místě žily. Jenže řadu nemáme a na jejich například kosterní zbytky jsme nemuseli vůbec narazit.

Pokud bychom třeba ještě neměli tu čest se šavlozubou kočkou, její genetická informace nám bude platná jen omezeně. Co za tvora se za ní skrývalo se nedozvíme. Přesto se týmu vědců z McMaster University podařilo identifikovat 2 100 druhů rostlin a 180 zvířat a to v době tisíce let po jejich domnělém vymření.

Studie:

Jak prastará DNA přepisuje naše představy o historii