Vysoko nad Dobříší, tam kde silnice po dlouhém stoupání opět začne klesat ku Hostomicím, leží hvozd, který je dosud stejně divoký a neprůchodný jako byly kdysi celé Brdy. Nebylo tomu tak vždy. Právě v tom nejvyšším místě dlouhého hřebu stávalo hradiště. Prý ho tu postavil některý z předslovanských národů, ale ať už to byl kterýkoliv, mnoho tu po něm nezůstalo. 

K vidění jsou jen terénní a to ještě snadno přehlédnutelné náznaky valů, prohloubená místa a suťová pole, která mohou být i přirozeného původu. Ač vše z toho je již dávno zapomenuto, vzpomínka na dávnou minulost zůstala v názvu tohoto podivuhodného místa – Hradec.

Hradec je chráněnou přírodní rezervací o rozloze 43 hektarů tvořenou převážně z původních bukových a dubových porostů. Není to vrchol v pravém slova smyslu, spíše dlouhý hřeben sahající až ke Stožci o délce více jak 2 km. Kdysi sem vedla žlutá turistická značka, ale na řadě novějších map ji už nenajdete a tam kde se na stromech zachovala, kdosi se zelenou barvou se velmi snažil aby nebyla vidět.

Vlastně není divu. Hradec je unikátní místo, které ač nepříliš daleko od jinak frekventované silnice do Hostomic, si uchovalo svoji identitu i ráz, který zůstal jen minimálně poznamenán člověkem. Stromy tu leží na zemi, tak jak kdysi napadaly a následně obrostly mechem, řada kmenů, dávno suchých stromů, bez větví ,tu stále ukazuje jako zapomenutý prst někam do nebes a všude mezi tím vším klíčí nové duby a buky, které brzy začnou také bojovat o svůj životní prostor. Škoda takové místo zničit.
Kolem Hradce kdysi byla oplocenka, aby chránila zdejší les před zvěří. Na několika míst ji prý bylo možné přelézt po k tomu uzpůsobených schůdcích. Dnes tu již nic takového nenajdete. Zbytky oplocení jen leží na zemi a těžko mohou chránit Hradec před zvěří ať už tou lesní nebo lidskou.

Obrázek: Nehybné stráže místního hradiště. Jen promluvit.
Obrázek: Suťové pole nebo pozůstatek po valech? každopádně dokonale zarostlé mechem
Obrázek: Večerní výhled z Hradce ve směru na Dobříš.
Divoký hvozd na Hradci